[UFO] Lomnický Štít

Prípady z meteorologickej stanice

Už před několika lety jsem hovořil s dr. Antonínem Mrkosem, naším předním astronomem, objevitelem pěkné řádky komet. Tehdy jsem právě přečetl Součkova Tušení stínů a souvislostí, hlavu plnou záhad a také větičky o tom, že právě dr. Mrkos byl jedním z těch, kteří spatřili cosi jako UFO a to dokonce v kosmickém prostoru. Samozřejmě že jsem se hned zeptal, co to bylo. Nuže, tady je Mrkosova odpověď slovo od slova: "V mimozemský původ létajících talířů nevěřím - to musím říci hned na začátku, taky proto, abych nebyl nesprávně chápán. Snad se jedná o zatím neprozkoumané jevy v atmosféře, snad o průvodní jevy magnetických září - kdo ví? Když jsem byl v Antarktidě, pozorovali jsme tam všichni dost často různé útvary polárních září, z nichž některé byly mimořádně jasné, velmi rozmanitých rozměrů, i kruhového tvaru. Často rotovaly nebo měnily barvu - tedy byly podobné tomu, co můžeme číst ve zprávách očitých svědků přeletu UFO.
Ovsem jednou v životě jsem spatřil objekt, pro jehož podstatu jsem dosud nenašel žádné uspokojivé vysvětlení. Žádný známý přírodní jev se na to nehodí, ani polární záře nepřicházela v úvahu, protože to bylo u nás, v březnu 1947 při systematickém pozorování oblohy z Lomnického štítu.
V souhvězdí Severní koruny jsem zpozoroval jasný kruhový objekt, který jsem zpočátku považoval za jasnou kometu bez ohonu. Objekt se však mimořádně rychle pohyboval. Za čtyřicet minut se přemístil přes souhvězdí Herkula až do souhvězdí Lyry. Tvar se nezměnil. Další pozorování nebylo možné, protože se mezitím rozednilo. Pozoruji oblohu už dlouhá léta, ale nikdy jsem se s podobným úkazem nesetkal. Viděl jsem mnoho meteorických stop, které trvaly i několik minut, ale všechny se chovaly jinak, než tento objekt. Nevím, jak si tento jev vysvětlit."
Tolik tedy dr. Antonín Mrkos...



UFO.1947.03.00.SR - Tatry

- březen- vědci při pozorování oblohy z Lomnického štítu v souhvězdí Severní koruny spatřili jasný, rychle se pohybující kruhový předmět. Protože první sovětská družice byla vypuštěna 4.10.1957 a americká komunikační družice ECHO I, která jediná při průměru 30,5 metrů byla dobře viditelná, nebylo pochyb, že šlo o objekt zcela jiného druhu.


ďalší prípad


TATRANSKÉ CESTY UFO
V posledních letech vzniklo v Evropě několik výzkumných programů, zabývajících se objasněním nebeských úkazů. Například švédsko-norský Pro-jekt Hessdalen, britský Projekt Pennine. Vznikl i Projekt Tatry 90. To proto, že v Tatrách a některých oblastech Beskyd jsou místa, která napovídají, že by zde mohlo jít o dávnou přítomnost mimozemšťanů, kteří zde zanechali své stopy.
V Tatrách existuje několik desítek pozůstatků kamenných lavin. Většinou jde o důsledky eroze skal. Opravdu za-jímavá jsou však dvě místa. Především tzv. Wentule - zakončení Mietusí doli-ny a skalní sesuv vytvořený ze zbytků vrcholu Slavkovského štítu na sloven-ské straně Tater. V obou případech jde o balvany velikosti několika čtvereč-ních metrů, o erozi se tedy nedá hovo-řit.
Podle staré legendy se jedna ze skal zřítila na salaš, do níž starý žebrák při-šel prosit o kousek sýru. Zlí bačové ho vyhnali pomocí psů a za to je postihl tento strašlivý trest. Skutečnost, jak tvrdí geologové, je však daleko proza-ičtější. Podle jejich hodnocení se utrh-lo úbočí štítu Džuraweho. Velká masa skal se zřítila na ledovec, který se uvol-nil a spolu s kamením se přenesl téměř o kilometr dál, do Mietusí doliny. Do-šlo k tomu před 10 000 lety! Tedy v do-bě, kdy zanikla Atlantida ... Lze tedy usuzovat, že obě katastrofy mají vzá-jemnou souvislost? Lze například uva-žovat o tom, že zvětralá skalní stěna se uvolnila působením stejného ze-mětřesení, které ponořilo Platonův kontinent během „jediného dne a jedné strašné noci"?

Všechno však mohlo proběhnout zcela jinak. Severní Slovensko napří-klad 6. srpna 1662 prožilo nevšední událost. Zatřásla se země a... všichni přihlížející různých stavů mohli vidět původce - obrovského draka, který ro-zerval vrcholek Slavkovského štítu a ve své cestě pokračoval do údolí Hohwaldu (dnešní Štrby). Tuto událost zaznamenal v městské kronice Gašpar Hain z Levoče. Z jeho záznamu je nej-zajímavější motiv draka, který zničil vrcholek štítu a odletěl. Lze tedy vy-loučit, že se něco podobného nestalo před 10 000 lety na štítu Džuraweho? Nemohl být ohnivým drakem jednodu-še vesmírný koráb? Přeci tyto jevy by-ly pozorovány nejen v Norsku nebo Anglii, ale i u nás.
Ohnivé koule byly u nás pozorovány už v 17. století, vlastně od prvních po-kusů hledačů pokladů, alchymistů, vědců, kořenářek i lotrů proniknout do hlubokých tatranských hvozdů a k vrcholkům jejich štítů. Již tehdy pozorovali podivné ohně na skalách, záře na obloze i na zemi, záhadné vy-pálené kruhy a v těchto místech i nety-pické rostliny. Tyto scintilace neboli světelné záblesky či záření jsou stejně dobře známé z pohoří Pennin v severní Anglii, zejména před východem a po západu Slunce...
Místa přistání létajících talířů by se měla vyznačovat tím, že tráva je vypá-lena nebo alespoň sežehnuta. A k ta-kovému úkazu údajně docházelo v okolí Vysoké u Jordánova, kde pře-lety a přistávání těchto těles byly pozo-rovány.

Neobyčejný zážitek prožil ráno 11. února 1979 mechanik Jan Kojs, když v elektrárně v Kužnicích končil okolo šesté hodiny ráno službu, zjistil pokles a nakonec úplnou ztrátu napětí v gene-rátorech. Okny do místnosti pronikalo silné světlo pomerančové barvy. Vybě hl na nádvoří a v malé výšce uviděl le-tící předmět, emitující silné oranžové svčtlo. Působil velký hluk, podobný startu proudového letounu. Přeletěl budovu elektrárny a na Kalatówkami zmizel. Vědci se domnívají, že pan Kojs videi planetu Venuši. Ten však prohlašuje, že jejich závěr je bohapustá hloupost, která nezasluhuje jakoukoliv polemiku...

Podobný objekt byl v sedmdesátých letech nejen pozorován, ale dokonce vyfotografován A. Szreterem ze Zako-paného. Jeho snímek svého času byl publikován v mnoha časopisech a vy-volal značnou polemiku. Druhý sní-mek byl pořízen ráno 22. února 1989 z Kaleckého planiny. U tohoto snímku však ani autor není přesvědčen, že jde o UFO; mohlo jít o mrak typu Altocu-mulus lenticularis...

Zcela netypické objekty se objevo-valy mnohdy i ve dne. První z nich byl pozorován 13. září 1973 ze Šwistówky nad Mořským okem z cesty do Doliny pěti polských jezer. Více než jednu ho-dinu (mezi osmou a devátou ráno) byl sledován nad Granáty a později nad Woloszynarni velice jasný objekt trojú-helníkového tvaru, který se zvolna přesouval od jihu k severu. Existenci tohoto objektu potvrdily i takové vě-decké kapacity jako profesor K. Kordylewski a dr. Dworak z Astronomické observatoře UJ v Krakově. Jinými slo-vy, šlo tedy o přítomnost UFO?
Dalším jevem, pozorovaným šesti svědky z autobusového nádraží v Za-kopaném, bylo „UFO" ve tvaru zaml-ženého disku, na jehož okrajích byly viditelné stromy, na jejichž pozadí bylo pozorováno. Přiletělo od Košcieliska, klesalo, až v jeho pozadí byla vidět Gubalówka. Zmizelo kdesi nad Poroninem.
Ješté podivuhodnější příhodu ozná-mil Stanislaw P. 26. prosince 1989 na
trase linky 95 mezi Nowym Targcm a Zakopaném. Po 30 minut pozoroval podivné těleso obdobné kometě, které viselo přibližně nad vesnicí Dzianisz. Tato událost měla o několik dní pozdě-ji zcela neočekávanou pointu; to když teleexpres promítl záznam zhotovený v Japonsku, na němž bylo zobrazeno UFO popisované panem P. Informace se dokonce shodovala i časově.
Tatry a Bermudský trojúhelník, proti veškeré logice a ortodoxní vědě, mají jeden společný moment, jmenovitě - tu i tam umírají a mizejí lidé...
Že lidé v horách umírají, je zcela při-rozené. Není však už běžné, aby mizeli beze stopy. Také není zcela normální, aby nebožtíky byli lidé bez veškerých příznaků náhlé smrti. V Tatrách k ta-kovýmto případům dochází. Zatím jich bylo spočítáno třináct. Většina těchto podivných případů se koncentruje do oblasti masívu Červené vrchy. Zcela nepochopitelná jsou zmizení lidí, i to, že všechny případy úmrtí se vztahují k-severním svahům masívu, přitom za ideálního počasí, v blíž kos i nebo pří-mo na turistických cestách, v letě i v zi-mě. Proč? Jak k tomu dochází? A kde jsou zmizelí lidé? Zbývá nám jediné vysvětlení: kosmický kidnapping, čili únos? Na tuto otázku snad dá odpověď toto desetiletí, v němž bude realizován Program Tatry 90.

dost zaujimavy pribeh

Vracela jsem se úvozem mezi po-li z odpolední směny. Do pod-tatranské vesnice, kde bydlím, to mám od zastávky přes dvacet minut ost-ré chůze. Stmívalo se, bylo něco kolem deváté, když jsem uviděla, že proti mně jdou dvě postavy. Vůbec mě nenapad-lo se něčeho obávat. Proč taky. Na ho-rách se všichni známe a žijeme tam sa-mí dobři lidé.
Vzdálenost mezi námi se rychle zmen-šovala. Najedou jsem si však ke své hrůze všimla, že ty postavy jsou straš-ně vysoké, určitě přes dva metry! V té chvíli by se ve mně krve nedořezal," při-znala se mi paní Milka Tóthová. Je jed-nou z několika Slovenek, které během dvou posledních let na vlastní oči spat-řily tajemné muže v kápích, jakousi slovenskou obdobu našich stříbrňáků, o nichž jsme na této stránce už několi-krát psali. Paní Tóthová vážila cestu přes půl Slovenska, aby se v Brati-slavě zúčastnila ufologického kongre-su Mimozemské civilizace.

„Nikdy dřív jsem na podobné věci ne-věřila, byly to pro mě nesmysly, pohád-ky pro dospělé. Ale od té doby, co jsem na vlastní kůži prožila historku, kterou teď vyprávím, si už tak jistá nejsem. Vím, že je něco mezi nebem a zemí, o čem my obyčejní smrtelníci nemáme ani po-tuchy. Jestli to jsou mimozemšťané, ne-bo poslové pekla, těžko říct. Každopádně se snažím o UFO zjistit co nejvíc, l tady na kongresu jsem natrefila na člověka, který prožil něco podobného jako já. Do-padl podstatné hůř - tajemní cizinci ho unesli a použili k jakýmsi pokusům. Na rozdíl od nadšenců v tomto sále á nejsme na základě osobní zkušenosti zdaleka tak jisti, že k nám mimozemšťané přichá-zejí s mírumilovnými záměry. Jedno se ale zdá být jisté - na Slovensku se jim líbí. Komu by se nelíbilo..."
Když paní Tóthovou požádám, aby se vrátila k příběhu, ráda vyhoví. Na roz-díl od jiných se prý nebojí říct, co vidě-la. Pokládá to naopak za svou vlaste-neckou povinnost. „Kdo ví, kolik Slová-ků se s nimi setkalo. A kolika ublížili! Kdyby se však zachovali jako já, nic by se nestalo. Chce to jen chladnou hla-vu."
Soudě podle dalšího vyprávění, ne-bylo to však zrovna jednoduché. „Všim-la jsem si, že nekráčejí jako normální li-dé. Nohama vůbec nehýbali, a přesto se blížili! Jako by plavali na vzducho-vém polštáři... Rozhlédla jsem se, jest-li mi někdo nepomůže. Široko daleko ni-kdo. Zkratkou úvozem zrovna moc lidí ne-chodí. Raději to obejdou po silnici, l já v těch chvílích litovala vlastní odvahy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Utíkat? Do-hnali by mě. Schovat se nebylo kde. A tak jsem zaťala zuby a dělala, jako by se nic nedělo. Jenže dělo.
Postupné jsem rozeznávala i detaily. Byli oblečení v dlouhých černých kápích. Snažila jsem se jim pohlédnout do ob-ličeje. S hrůzou jsem si však uvědomila, že žádné obličeje nemají! Pod kápí byla jen prázdnota, tma. Děsivé! Když nás dělilo jen pár metrů nevydržela jsem to a zastavila. Byla jsem jako zmrazená, nedokázala jsem udělat krok. Čekala jsem, co bude. Jestli se taky zastaví, osloví mě, nebo na místě zabijou. Neudělali nic. Minuli mé. Mu-sela jsem se silou vůle přinutit, abych se otočila. Na cestě za mými zády však nikdo nebyl..."